O mně

Můj první kontakt s fotografováním byl, stejně jako u většiny z vás, už v raném dětství, kdy jsem se stal vděčným objektem fotografování mých rodičů. Abych byl konkrétní já, a fotoaparát jsme se seznámili 7 dní po mém narození v Ostravě 1982. Jako malý jsem si rád listoval rodinnými alby s černobílými fotografiemi a pozoroval změny, které se v krajině i na lidech a vlastně obecně v životě odehrály od doby pořízení fotky. Právě ta schopnost fotografie zachytit na papír kouzlo okamžiku i něco, co už nelze v mnoha případech vrátit zpátky mě okouzlovala.

Odmala jsem trávil spoustu času v přírodě a na horách, ať už na chatě v Beskydech anebo při výletech spolu s taťkou a sestrou po české krajině. Určitě někdy v té době byly položeny základy mé lásky k turistice a horám obecně. Pohled na zvlněné kopce v různých ročních obdobích, zelené i barevné lesy, západy i východy slunce, hvězdné nebe, to vše mi učarovalo.

O pár let později, někdy na střední škole, jsem začal více chodit po horách, a tak jsem často pozoroval krásu hry světla tančícího krajinou, zajímavých scenérií, záběrů jak malovaných. Vždycky mi blesklo hlavou, že by bylo zajímavé se pokusit to, co vidím zachytit, uchovat si grafickou vzpomínku. Ještě dalších pár let trvalo, než jsem si pořídil digitální foťák a později svou první zrcadlovku. A té už jsem se nepustil. Postupně jsem začal pronikat do tajů manuálního nastavení a seznamoval se s těmi neznámými slovíčky a vším, co k tomu patří a formou pokusů a omylů se snažil o nějakou dobrou fotku. Ze začátku se jednalo především o fotodokumentaci výletu po horách. Nikdy mě nelákalo focení portrétů, měst, lidí obecně nebo techniky. Příroda a krajina se stala objektem, který jsem v hledáčku nejčastěji pozoroval a kterému jsem se chtěl věnovat. Trvalo ještě nějakou dobu, než jsem foťák zkrotil natolik, že jsem se rozhodl jít své dovednosti posunout na další úroveň na fotoworkshop Krajinářské fotografie pánů fotografů Horáčka a Šmída, kteří mě svým přístupem k fotografii ovlivnili. Byl to pro mne zásadní moment a od té doby jsem vlastně začal „opravdově“ fotit, o fotce více přemýšlet, své záběry lepé plánovat, cíleně vyhledávat správná místa ve správný čas, hodně o focení číst a především intenzivně zkoušet a zkoušet. Protože nejlépe se učí právě z vlastní zkušenosti a chyb. A že těch chyb už bylo!

Díky focení jsem začal v přírodě trávit ještě více časů, ještě více si ji vychutnávat a objevovat. A tak se mi vlastně přirozeně podařilo skloubit několik svých koníčků dohromady. Na hory se už řadu let vydávám jako turista. Díky tomu, že jsem geolog a geologii se zabývám i ve své profesi, dokážu lépe pochopit procesy, které krajinu formovaly. A jako fotograf mohu turistiku i geologii skloubit dohromady a všechnu tu krásu zachytit. Ale jak napsal Christopher McCandless: “Štěstí je skutečné, pouze je-li sdíleno.” A tak je mým velkým štěstím, že tuto symbiózu mých zájmů mohu sdílet se svou milovanou ženou Terezou.

Fotografie obecně je bezesporu umění a jako u každého umění se jedná o subjektivní vnímání reality. Stejně jako malíři, sochaři a jiní umělci v dávných dobách skrze své umění prezentovali své vidění světa a reality, tak samo uvažuji o fotografii i já. Mým cílem je pokusit se zachytit a zvýraznit na fotografii to, co chci, aby se přeneslo na diváka. V krajinářské fotografii je to především atmosféra, kterou by divák měl cítit, jako by sám stál na místě fotografa.  Častokrát si dokáži pod konkrétními záběry představit hudební podkreslení, které by zážitek ještě umocnilo.

Pokud se mi nějakou fotografií podaří ve vás, návštěvnících mých stránek, vyvolat příjemné pocity, tak se záměr povedl.