KRAJINA
Převážná většina fotek krajiny v Galerii je panoramatická. To znamená, že taková fotografie je tvořena větším počtem jednotlivých záběrů. Ve výsledku je taková fotografie detailnější než fotka téhož záběru pořízená na jedno zmáčknutí. Proto je možné tyto krajinářské fotografie tisknout při vysokém rozlišení na velký formát a vidět veškeré detaily krásně ostré. Jak vypadá detail konkrétní fotografie, zobrazuje následující ukázka. Vlevo vidíme město Stirling ve Skotsku, které jsem fotil z Wallace Monument na vzdálenost 2 km. Jedná se o jedno z mých největších panoramat vůbec, konkrétně tato fotografie je poskládána z 34 snímků. Fotografie vpravo zobrazuje detail fotky vlevo.
Jako druhý příklad detailů panoramatické fotografie krajiny zde uvádím fotku z Nového Zélandu, konkrétně Tasmanský ledovec v národní parku Mount Cook. Toto panorama bylo vytvořeno z 18 fotografií a fotografie vpravo pak ukazuje detail z tohoto panoramatu, který je vzdálen 17 km od místa focení.
Samotné focení panoramatické krajiny má svá specifika. V první řadě je třeba klást větší důraz na pořizování fotek samotných. Nezbytnou nutností je stabilní stativ, aby fotky byly vždy ostré, perfektně zaostřený objektiv a vhodné nastavení foťáku, přičemž pořízení všech potřebných snímků musí být dostatečně rychlé kvůli například pohybu mraků a jiných objektů, větru a podobně.
MĚSÍC
Focení Měsíce v úplňku se může zdát poměrně snadné. A opravdu. Stačí jen pozorovat kalendář a zjistit, kdy je úplněk. Pokud ale chci pořídit fotografii Měsíce v úplňku s nějakým zajímavým krajinným prvkem, už to tak lehké není. Například má fotka Měsíce za Lysou horou. Co vše se za snímkem skrývá? Na počátku byl nápad. Co takhle zkusit vyfotit Měsíc s dominantou našeho kraje, tedy Lysou horou a to tak, aby Měsíc byl přesně za jejím vrcholkem s vysílačem? Je to vůbec reálné? Co k tomu potřebuji vědět?
V první řadě je třeba zjistit azimut, kde vychází Měsíc zrovna tento měsíc. Ono se to tak možná nezdá, ale každý měsíc ten Měsíc vychází trošku jinde. Takže pokud já mám konkrétní bod v krajině, za který potřebuji dostat Měsíc a vím, že vychází v březnu na tomto azimutu, v dubnu na tomto azimutu a tak dále, a vím, že se bude pohybovat doprava pod nějakým úhlem tak si musím najít místo kde mám stát, abych měl Měsíc přesně za vysílačem v ten správný čas. Když jsem v dubnu 2017 tuto fotografii pořídil, měl jsem čerstvě nainstalovanou aplikaci Photopills, která pro Android vyšla o měsíc dříve. Nejprve jsem se s tou aplikaci snažil teoreticky seznámit a pak si vyzkoušet něco přímo v terénu. S pomocí map i jednoduché matematiky jsem si udělal nákres vytipovaného místa s konkrétní nadmořskou výškou, a protože znám nadmořskou výšku vysílače a azimut východu Měsíce, spočítal jsem si čas, kdy se mi Měsíc objeví za vysílačem. Protože jsem si chtěl být naprosto jistý, vyrazil jsem den předem projít si svahy Skalky, kde následující den bude nejlepší stát. Takto teoreticky připraven jsem následující den po práci vyrazil na vytipované místo, nastavil stativ, foťák namířil přesně na vysílač a nastavil kompozici. Ještě jednou jsem si místo ověřil pomoci aplikace a se zatajeným dechem doufal, jestli to vyjde. Předpokládaný čas, kdy se Měsíc měl objevit přímo za vysílačem, byl 19:11. Kolem 19:07 už Měsíc začal vykukovat na svahu Lysé hory, aby pak na chvíli zase zmizel za jejím vrcholkem, aby se za chvíli opět objevil, přesně tam, kde jsem doufal. Na nic jsem nečekal a celou dobu mačkal spoušť a doufal, že zachytím přesně ten okamžik, kdy vysílač bude ve středu Měsíce. Nebyl čas si to přímo hned na místě ověřit, proto jsem fotil dál. Když jsem pak kolem 19:20 focení ukončil a začal si prohlížet snímky, s obrovskou radostí jsem na kartě nalezl snímek přesně takový, jaký jsem si vysnil a přesně v ten čas, kdy jsem ho měl mít zachycený. Má radost byla obrovská. Z fotky jsem následující den udělal výřez, lehce ji upravil tak, aby vypadala jak má a pro zajímavost umístil na Facebook. Fotka měla velký úspěch a líbila se spoustě lidem, což mě pochopitelně těšilo, protože mým cílem bylo si ověřit možnosti plánování i takovéto náročné fotky, ale taky ukázat, že i v našich končinách lze pořídit zajímavou měsíční fotku, když se člověk dostatečně připraví a věnuje tomu čas.
19:11 19:13
Pochopitelně velmi důležitým faktorem pro úplňkové focení je vhodné počasí. Několikrát se stalo, že jsem měl naplánované zajímavé focení, ale protože bylo zataženo, nebylo z toho nic. Jak jsem psal už dříve, každý měsíc vychází úplněk pod jiným azimutem. V praxi to znamená, že pokud mám něco vymyšleného na červen a ono je zataženo, tento záměr bude možné zrealizovat asi až za rok. Ale občas se všechny okolnosti sejdou a čas od času se podaří udělat další zajímavou fotku.
MLÉČNÁ DRÁHA
Astrofotografie je ve srovnání s denní krajinnou fotografii ještě o něco náročnější na vybavení, samotný proces focení i zpracovávání. Mým oblíbeným objektem na obloze je Mléčná dráha. Ta se v našich podmínkách nejlépe fotí od dubna do října a samozřejmě v noci. V toto období je totiž vidět i jádro Mléčné dráhy, které představuje barevně i světelně nejatraktivnější část podpořenou ještě částí souhvězdí Štíra. Nejvhodnější jsou noci bez svitu Měsíce a ideálně co nejdále od světelného znečištění. Velkou výhodou mého regionu je vyhlášená Beskydská oblast tmavé oblohy v Beskydech. Tato oblast má opravdu jedinečné podmínky pro tenhle druh fotografování.
Pro focení samotné je potřeba mít světelný objektiv, pevný stativ, dálkovou spoušť, teplé oblečení a před rokem jsem si pořídil také paralaktickou montáž, která umožňuje při správném nastavení otáčení celého mechanismu rychlostí otáčení Země, tudíž je možné snímat dlouhé expozice, aniž by byly hvězdy rozmazány, přičemž hodnota ISO může být nízká.
Je důležité si uvědomit, že i když to pouhým okem není příliš zřetelné, Země se otáčí a hvězdy se zdánlivě pohybují poměrně rychle na obloze. Proto pokud mám statický stativ tak, abych se vyhnul hvězdným drahám způsobeným rotací Země, si mohu dovolit expozici zhruba 15 až 20 vteřin při ohnisku 17 mm. Abych tento krátký čas kompenzoval, je třeba zvýšit hodnotu ISO, čímž je obloha a Mléčná dráha více zřetelná avšak na úkor šumu. A protože šum na fotce nechci, musím pořídit sérii fotografií při stejném nastavení, které pak softwarově pomocí matematických funkcí vyčistím a zbavím se tak nežádoucího šumu.
Už z tohoto popisu je zřejmé, že pořízení takové fotografie je poměrně časově náročné. Ano, vše začíná u nápadu na pořízení fotografie. Mám v hlavě nějakou vizi a pak si musím ideálně přímo na místě nebo průzkumem dřívější fotografií nebo snímků na internetu zjistit, jestli je reálné v té krajině, kde chci být pořídit fotografie Mléčné dráhy a jestli ta Mléčná dráha na té pozici bude. Tohle si můžu pomocí Photopills zjistit dopředu. Zjistit ,kdy ta Mléčná dráha v té oblasti bude, od kdy, do kdy mohu fotit, protože bude astronomická noc a jaká je fáze Měsíce, protože Měsíc svým svitem přece jen tlumí v záři hvězd a noc není dokonalé temná. Jakmile tyto informace zjistím, sleduji počasí a doufám v jasnou noc. Jak jsem říkal, je třeba se dostat do oblasti s nejmenším světelným znečištěním, a tudíž následuje transport do této oblasti, nezřídka následovaný nějakým turistickým nočním výstupem. Potom je třeba všechno důkladně připravit, nastavit, seřídit, zaostřit a následuje focení. Samotné focení potom trvá další desítky minut, a když už člověk je v noci někde při jasném počasí v krajině, tak nezřídka toho využije a noční focení přejde plynule ve focení východu Slunce. To se pak člověk vrací domů už za světla, krásně unavený, ale fotograficky naplněn. Tím ovšem celý proces nekončí. Po zaslouženém odpočinku je třeba projít pořízená data. Pokud se podařilo nafotit, co bylo v plánu, tak pak obvykle strávím postupně i několik hodin samotným postprocessingem.
MAKROFOTOGRAFIE
K makrofotografii jsem se dostal vlastně díky své profesi, geologii. Před pár lety jsem byl požádán, zda bych nenafotil v co největším detailu zkameněliny amonitů. Jak jsem záhy zjistil, nebylo to jen tak. Načetl jsem spoustu článků a zkušeností fotografů, kteří fotí především živou přírodu. V mém případě to bylo o to snazší, že se vzorky už pár miliónů let nehýbou. Ale princip byl v zásadě podobný. Cílem je pořídit v co největším detailu co nejlépe ostrou fotografií v celé hloubce vzorku. Toto nelze dosáhnout pouze na jedno cvaknutí. Protože jsem se chtěl makrofotografii zabývat trošku více, pořídil jsem si speciální makroobjektiv Canon EF-S 60mm f/2,8 Macro USM, který jsem si okamžitě oblíbil. Když pořizuji fotografii minerálů, v první fázi si vzorek dlouze a co nejlépe prohlédnu tak, abych zjistil, co je na něm nejzajímavější a co chci zachytit. Následně řeším nasvícení. Vzorek umístím do fotostanu, s použitím jednoho či více světel vzorek vhodně nastavím, nasvítím a připravím foťák k focení. Vzorek je nutné perfektně zafixovat, foťák s makroobjektivem umístit na stativ, nastavit správný úhel a začít pořizovat sérii fotografií při stejném nastavení, ale různém přeostřování. Běžně pro 1 fotku pořídím 40 až 60 záběrů, při složitějších vzorcích klidně i kolem stovky, někdy i 150. To se samozřejmě odráží na délce focení samotném. A pak následuje druhý krok, čili vytvoření výsledné fotografie. Pomocí vhodného softwaru a matematických funkcí složím z těchto desítek pořízených fotografií jednu, co nejvíce ostrou fotku tak, že z každé fotky se vybere pouze ta nejostřejší část, která je ostřejší než stejná část na jiných fotkách. Výsledkem tohoto puzzle je perfektně ostrá fotka složena s desítek dílků. Zjednodušeně se dá říct, že pořízení jedné makrofotografie minerálů zpravidla potřebuji dvě hodiny času, které zahrnují přípravu, focení i zpracování výstupu.