Astrofotografie

Pohled vzhůru ke hvězdám je podle mne jeden z vůbec nejhezčích, jaký člověk může během svého života vidět.
Vzpomínám si úplně přesně, když jsem poprvé viděl mléčnou dráhu. Bylo to u nás na chatě v Beskydech skoro před 25 léty.
Až o dlouhý čas později, s rozmachem digitální fotografie jsem žasnul nad snímky mléčné dráhy, mlhovin a hvězd, které pořídili šikovní fotografové. Můj první pokus o fotografii Mléčné dráhy proběhl v Jeseníkách. Tehdy jsem se pokoušel z balkonu hotelu Kurzovní vyfotit mléčnou dráhu nad Petrovými kameny. Z výsledku jsem byl nadšen, přece jen tam něco bylo. Ale ve srovnání s těmi úžasnými fotografiemi, které jsem viděl na internetu, to bylo nic. Hned druhý den jsem začal zjišťovat, jaké parametry by měl mít foťák, kterým bych se alespoň mohl pokusit přiblížit k vysněným fotkám. Především ISO 1600 u mého tehdejšího Canonu EOS 450D bylo tím, co mi bránilo v rozletu. Po nastudování možností na trhu a finančním limitu jsem se rozhodl pro Canon 70D a byla to výborná volba. Ale samotná technika nestačí. Začal jsem o focení noční oblohy hodně číst, sledovat videa, jak to dělají Ti, co to vážně umí a zkoušel a zkoušel a zkoušel. Velkým posunem a impulzem byla pro mne účast na fotoworkshopu pánů Karla Horáčka a Jana Šmída na sklonku roku 2014. Od té doby se snažím neustále zlepšovat ve všech aspektech celého procesu noční fotografie a posouvat kvalitu svých výstupů. Ten proces, jehož výsledkem je jedna fotka (pokud se vše podaří) je velmi komplexní. Na počátku je nápad na nějakou kompozici na konkrétním místě, následuje ověřování, jestli je reálné takový nápad vůbec uskutečnit, naplánovaní nejvhodnějšího dne s ohledem na svit Měsíce, bedlivého sledování předpovědí počasí a často je součástí tohoto procesu také i několikahodinová noční túra s plným vybavením, probdělá noc a plné soustředění neudělat v žádném kroku chybu. A že těch chyb bylo! Zapomenutá karta? Zapomenutý stativ? Vybitá baterie? Zapomenutá čelovka? Špatně zaostřeno? Špatně nastaveno? Ano, to všechno a mnohem více. Ale u nočního focení obzvláště platí, že chybami se člověk učí. A taky platí, že cesta je cíl. Protože, pokud se rozhodnu, že jedné fotce věnuji několik hodin přípravou, cestováním, vzdám se spánku a pak ještě několik dalších dní se snažím z pořízených dat udělat co nejlepší výstup, tak, aniž by mě to bavilo to snad ani nejde.