Antofylit a flogopit

Panoramatická krajinářská fotografie je ze všech žánrů mému fotografickému srdci nejbližší. Zachytit v jednom velkém snímku, ale co v největším detailu krajinné prvky, to je mým cílem. Vždy se mi líbily velké obrazy dávných mistrů, na které se můžete koukat pořád dokola a vždy tam objevíte něco nového, něco skryté v detailech, čeho jste si dříve nevšimli. V této galerii je výběr fotek z několika zemí světa, kde jsem měl možnost být nebo žít a především fotit.

Pohled vzhůru ke hvězdám je podle mne jeden z vůbec nejhezčích, jaký člověk může během svého života vidět. Vzpomínám si úplně přesně, když jsem poprvé viděl mléčnou dráhu. Bylo to u nás na chatě v Beskydech skoro před 25 léty. Až o dlouhý čas později, s rozmachem digitální fotografie jsem žasnul nad snímky mléčné dráhy, mlhovin a hvězd, které pořídili šikovní fotografové. Můj první pokus o fotografii Mléčné dráhy proběhl v Jeseníkách. Tehdy jsem se pokoušel z balkonu hotelu Kurzovní vyfotit mléčnou dráhu nad Petrovými kameny. Z výsledku jsem byl nadšen, přece jen tam něco bylo. Ale ve srovnání s těmi úžasnými fotografiemi, které jsem viděl na internetu, to bylo nic. Hned druhý den jsem začal zjišťovat, jaké parametry by měl mít foťák, kterým bych se alespoň mohl pokusit přiblížit k vysněným fotkám. Především ISO 1600 u mého tehdejšího Canonu EOS 450D bylo tím, co mi bránilo v rozletu. Po nastudování možností na trhu a finančním limitu jsem se rozhodl pro Canon 70D a byla to výborná volba. Ale samotná technika nestačí. Začal jsem o focení noční oblohy hodně číst, sledovat videa, jak to dělají Ti, co to vážně umí a zkoušel a zkoušel a zkoušel. Velkým posunem a impulzem…